 |
   |
  |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vänern 2010
19.7. pondělí
Rozhodli jsme se, že první den budeme odpočívat a tak se dlouho spalo asi do deseti nebo do jedenácti. Já vstávala už v půl osmé, nemohla jsem už usnout, tak jsem se šla projít a zacvičit si na sluníčkem prozářenou pláž k jezeru. Když se i ostatní probudili, nasnídali jsme se a vypluli až v jednu odpoledne. V té době už bylo pod mrakem. Vál stále jihozápadní vítr. Plavba byla hezká a pohodová, podél pobřeží s větrem v zádech mezi malými ostrůvky a mělčinami. Když jsme dojeli na mis Hagön, kde jsme chtěli přistát a přenocovat, zjistili jsme, že je tam ptačí rezervace a musíme plout dál. Objeli jsme mis a začali křižovat proti větru k poloostrovu Gusnäs udde. Vítr zesílil, vlny povyrostly a háčci byli celí zmáchaní. Cesta k poloostrovu se zdála nekonečná a nervozita na lodích stoupala. Když se mě Petr ptal, co říká mapa, tak jsem nebyla schopná odpovědět, jen jsem se třásla zimou. Když Petr zopakoval otázku, co říká mapa, odpověděla jsem, že mapa neumí mluvit a tudíž nic neříká. Lodě byly plné vody a do toho začalo ještě pršet. Když jsme přistáli na poloostrově, podmínky nebyly zrovna na přenocování, ale vzhledem ke stavu háčků se prostě místo na stany a přenocování našlo. Já jsem vystoupila z lodi plné vody a jak jsem vylezla, začala jsem se nekontrolovatelně třást zimou, tekly mi slzy a myslela jsem, že k místu tábořiště nedojdu. Když jsem se dobelhala, Petr měl vyndaný můj loďák i postavený stan, abych se mohla obléci. Když jsem se převlékla, chvíli trvalo, než jsem se zahřála. Potom jsme rozdělali oheň, vylezlo sluníčko a bylo dobře. Nejhorší bylo, že Petr říkal, že je taky mokrý, ale když vystoupil, měl jen trošku navlhlé boty. Jarmila vyprávěla, že je vítr foukl někam zpět a kapitán Jindra, byť se snažil, nedařilo se mu stoupat proti větru a vzdalovali se čím dál tím víc zbytku flotily. Jitka byla naštvaná, že hned na začátku se trhli a nevěděli, kam mají jet, což prý úplně nesnáší. Vyprávěla nám, že celou dobu nadávala, byla jí zima a byla v takovém stavu, že by zůstala na prvním místě, kde by se dalo přistát. Dokonce prohlásila, že kdyby tam nebyla mítina na stany, tak si ji tam prostě udělá. Ale po teplé večeři bylo zase dobře.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
20.7.úterý
Od rána foukal svěží jihozápadní vítr a v poledne jsme vypluli k přerušovanému pruhu lesa na obzoru, o kterém jsme si mysleli, že je to kosa Hinden. Všichni jsme pluli po větru s plachtami na motýla, jen Jindra vyrazil na jihovýchod směrem na Örns udde. Vyrazili jsme za Jindrou zjistit, co se děje. Ostatní dvě lodě pokračovaly v plánovaném směru. Když jsme Jindru dohonili, stěžoval si na neovladatelnost kormidla. Přistáli jsme u ostrova Gulten a zjistili, že kormidlo je v pořádku. Po prohlídce jsme vyrazili za ostatními. Dohonili jsme ostatní na zastávce na ostrově Vidjeskär, o kterém jsme si původně mysleli, že je kosa Hinden. Jindra ostrov minul a pokračoval v jízdě. Byli jsme rádi, že bude mít náskok a nebudeme na něj muset čekat. Vyrazili jsme teď už ke skutečné kose Hinden na obzoru. Jenže Jindra odbočil k poloostrovu Sönemaden a přistál. Petr mu volal vysílačkou, co se děje. Odpověděl jen, že slyší, ale neřekl, jaký má problém, nebo zda je schopen plout. Otočili jsme se tedy za ním. Když už jsme dojížděli k Jindrovi, vyrazil proti nám, že prý na nás čekali. Otočili jsme se opět směrem na kosu. Po půl hodině zcela utichl vítr. Trochu jsme pádlovali a zpívali. Přestali jsme pádlovat ve chvíli, kdy jsme dojeli Jirku s Jitkou. A chvili, než začal opět foukat jihozápadní vítr jsme si povídali. V závětří za kosou Hinden jsme se všichni sešli. Rozhodli jsme se přespat na ostrově Tjurh:na, ale než jsme tam dopluli, tak se Jindra vylodil u umolousané pláže, že je krásná a že dál nejedou. Tak jsme se vylodili všichni. Pláž byla příjemně počůraná, tráva uválená a vedla k ní udržovaná cesta, po níž přicházeli lidé se koupat. V místní odlehlé liduprázdné divočině vzácné místo. I všechna místní klíšťata a komáři věděli, že jedině tady se dočkají něčeho k zakousnutí. Jediným pozitivem byla spousta lesních jahod, které místní nejedí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
© 2009, ABAMI |