 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vänern 2010
27.7. úterý
Dle předpovědi předposlední hezký den a tak jsme vstali, zbalili, kluci Pavel a Jirka si šli pro dřevo. Petr převezl loď do závětří abychom mohli v klidu naložit věci. Udělali jsme pár fotek a vyrazili za ostatními. Tentokrát jsem byla kapitánem já. Jeli jsme mezi ostrůvky na jihozápadojižní vítr, takže krása. Bylo domluveno, že teda uděláme kvůli Jindrovi a Jarmile zastávku někde na ostrovech Fyllings skären. Ale protože oni zase vyrazili první a mířili úplně jinam, vlastně přímo na Amal, jeli jsme za nimi. My když jsme se vymotali ze spleti těch krásných barevných ostrůvků, přidali jsme se ke skupině. Jindra ale měl pocit, že nám ujíždí a tak zastavil na ostrově St Kräcklingeh a čekal na nás. Než se zase nalodil, byli jsme již poměrně daleko. Naladila jsem plachty „na motýla“ a po vlnách jsme klouzali směr Amal. Problém byl, že byla domluvena ta „blbá“ přestávka na ostrůvku v pravo před Amalem. Z ostrova do Amalu by jsme museli jet na boční vítr a tak jsem rozhodla, že pojedem přímo do Amalu. Byli bychom tam rychleji a bylo by to snažší. Dohnali jsme Jirku s Jíťou a řekli jim to. Pak jsme vyrazili za klukama, kteří jeli rovnou k ostrůvkům. Nepodařilo se mi je dohnat a Petr mi ještě řekl, že by to udělal lépe, že jsem udělala chybu. Přišel s křížkem po funuse, nechápu, proč mi to nepověděl hned, když to věděl lépe. Nicméně, ztratili jsme směr, tak jsme se vydali na ostrůvek, jak bylo původně domluveno. Byly ohromné vlny a boční vítr. Chvílemi jsem měla co dělat, ať uřídím loď a její směr. Na ostrůvek jsme dorazili poměrně nastejno tři lodě, David s Pavlem našli cestu mezi útesy do závětří, kde jsme přistáli a na tu hádající se, nadávající a protivnou posádku jsme čekali. Jindra si to mířil přímo po větru na ostrůvek proti skále a tak kluci vyběhli a mávali na něj, ať to objede do závětří, aby se loď neroztříštila o skálu. Jindra najel s vlnou rovnou na skálu, která se naštěstí jen mírně zvedala z vody a než ho stihla dostihnout další vlna a mrsknout s nimi o skálu, tak je kluci vynesli nahoru i s lodí. Oba vyskočili a najedli se a Jarmila potají vyprávěla Davidovi, že Jindra nám chce ujet s lodí, že bude chtít hned zaplatit za bus a že sprostě vyhrožuje a nadává. Mě si taky postěžoval, že kdyby nemusel, nejel by s námi na takovou tůru. Jarmila nám také několikrát vysvětlila, že už je na takové věci stará, že bychom svoje maminky taky nebrali s sebou. Protože foukal silný boční vítr a byly velké vlny, z ostrova kde jsme posvačili, už k Amalu jel Petr. Svítilo sluníčko, tak nebylo tak hrozné, že háčky voda ošplouchávala tak, že vlna přejela přes loď, dále přes tělo a po hlavě pryč. Petr se smál, že to nestihl nafilmovat. Protože jsem potřebovala na WC, chtěla zastavit u ostrova Busen. Ostrov měl poměrně strmé břehy a Petr řekl, že v těch vlnách nepřistane, ale že mi zastaví v závětří ostrova na vodě. Zastavili jsme v závětři ostrova kde jsem vypumpovala vodu ze sebe, ale i z lodi, která natekla trhlinou ve špricdece, kterou se mi podařilo udělat při nastupování do lodě. Mezitím ostatní kus odjeli. Kousek před Amalem se změnil vítr a my křižovali proti větru. Jirka s Jíťou někam zmizeli, tak jsme se vydali za Jindrou, který přistál na prvním nejbližším místě od kempu, kde jsme měli auto. Za nějakou dobu dorazili i Pája s Davidem, kteří se vydali zachraňovat Jirku s Jíťou. Jim se uštípl čep u plováku a plovák se začal vzdalovat od lodě. Všichni jsme byli mokří, ale stále svítilo sluníčko, tak to bylo ok. Lodě jsme přetáhli o kousek dál a ubytovali jsme se. Tentokrát přišel Jindra jen na chvíli, ale když viděl, že mu nic nenabízíme, tak si vyjímečně ani neřekl a odešel. Dali jsme se do zásob, snědli oříšky, olivy, sýr jen tak, samostatně :-)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
28.7. středa
Ráno nastalo balení stanů a věcí. Rychlá nakládka na lodě a přesun do zátoky, kde byla marina a loučka na složení lodí. Petr zajel blbě, tak jsme museli vystoupit do takovýho humusu, ze kterého se mi dělalo opravdu špatně. Bláto, humus, řasy….brrr. Složili jsme za sucha lodě. Jindra s Jarmilou šli pro auto. Jarmila byla vyfintěná, jako vyměněná, šťastná, že může jít do města a jak řekl Jindra mezi lidi. Já, Petr, Jirka a Jíťa jsme si po složení lodí udělali oběd na loučce, na místě. Ostatní jeli do Amalu. Než se vrátili, přišel za námi místní běžec, že pod betonem, na kterém máme věci sídlí nebezpeční hadi. Za chvíli přišel starší pán, že na naší loučce chce sekat trávu, ať odejdeme. Zanedlouho se vrátil pan běžec, začal se nám omlouvat za toho staršího pána a poradil nám, že máme jet do Göteborgu a Helsingborgu, že jsou to krásná města. Sbaleno a vyrazili jsme do města Amal. Tam nás čekala šťastná a vyfintěná Jarmila, ale město měla sběhané. Nás šest šlo společně nakoupit vodu, juice jahoda-rybíz, sýr a čokolády.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Potom jsme vyrazili na prohlídku města. Prohlédli jsme si nádraží, baptistický kostel a přístav. Ještě jsme v přístavu nabrali do lahví pitnou vodu, nasedli do auta a vyrazili směrem k domovu. Nocleh jsme nalezli na lesní cestě. Pod krásnými vysokými smrky na měkkém jehličí. Chtěli jsme s Petrem před návratem domů nasbírat borůvky, ale neměli jsme moc šancí. Na rozdíl od ostrovů na jezeře, tady žádné nebyly.
© 2009, ABAMI |