 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vänern 2010
29.7. čtvrtek
Ráno jsme brzo vstali, sbalili a vyrazili na návštěvu pevnosti Bohus. Prohlédli jsme si starou norskou pevnost, kterou měli sto let v držení i dánové a pokračovali v cestě na Göteborg. Prohlédli jsme si centrum města a přístav. Při cestě zpět jsme se s Petrem pokusili koupit chleba s vysvětlením, že nemá být bílý a sladký. Paní prodavačka se smála a nabídla nám německý. Chutnal skoro jako český.
 |
 |
Když už jsme byli nasáčkovaní v autě a chystali se vyjet z parkoviště, zaklepal Jindrovi na okýnko nějaký pán s krabicí a když Jindra otevřel dveře, tak ten mu krabici podal se slovy, že je to pro něj. Jindra nerozuměl ani slovo a koukal jak pecka. Pán se otočil a odešel. Krabice byla plná baget. Jindra si jednu vzal a zbytek podal ostatním dozadu se slovy rozdělte se, nám stačí jedna.
Nocleh jsme nalezli v lesíku u pláže v zálivu Skälderviken. Večer jsme vyplnili procházkou a sbíráním mušliček na pláži.
30.7. pátek
Ráno jsme vyrazili na návštěvu Helsingborgu. Prohlédli jsme si pevnost, přístav a kostel. Nakoupili jsme poslední suvenýry a vyrazili k Trelleborgu. Protože jsme byli v přístavu o několik hodin dříve, zastavili jsme na parkovišti před přístavem. Začali jsme na pláži sbírat lasturky a pazourky. David se poprvé dozvěděl, jak vypadá pazourek a našel velkou pazourkovou pecku. Tak jsem se ho ptala, na co mu bude a on mi se vší vážností řekl, že jí hlavně bude mít. Dvě hodiny předem jsme najeli do přístavu. Hned po nalodění jsme zabrali pohodná místa na spaní v kině.
 |
 |
31.7. sobota
Brzy ráno jsme v Roztocku vyjeli z trajektu směrem na Prahu. Petr už seděl s námi vzadu. V Berlíně sjel Jindra z dálnice i z okruhu a jal se prodírat do centra. Několikrát jsem jej upozornila na možnosti nájezdu zpět na okruh, ale odbyl mne tím, že trefí. Tak jsme si prohlédli Říšský sněm, památník obětem Holocaustu a ztratili minimálně hodinu. Potom jsme všichni usnuli. Probudilo nás drncání od děr v dálnici a spatřili jsme okolo polské nápisy. Poslali jsme Petra zpět na pozici navigátora, a zakázali Jindrovi jakoukoliv vlastní volbu cesty. Vzápětí nás stavěla polská policejní hlídka, že řidič není připoutaný a zkontrolovala nám pasy. Na prvním sjezdu jsme uhnuli z dálnice na Wroclaw směrem na Liberec. Byla to náročná cesta po úzkých děravých silničkách. Do Prahy jsme dorazili jen s šestihodinovým zpožděním, naštěstí o den dříve.
© 2009, ABAMI |