 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Korsika 2011
V pátek vstali jsme v půl osmé, na loď nastrojili oplachtění a naložili na ni veškerá zavazadla tak, jak budou uložena během plavby. Následně zkontrolovali rozložení zátěže. Trimování zátěže bylo v klidné laguně dílem okamžiku. Pak vše znovu vyložit a přepravit přes dunu co nejblíže k čáře příboje. Nakonec přenesli i loď. Tahle "SPARTAKIÁDA" se ukázala do budoucna dobrou průpravou a i přes poměrně vysokou pobřežní dunu to byla jistě nejjednodušší varianta. Hrubý písek se prudce svažoval do moře. Půlmetrové vlny hnal svižný větřík přímo proti pláži.
Místem vyplutí bylo v podstatě zakončení velké pláže Ajacia, kterému dominovala strážní věž a skaliska pod ní. Ta při vyplutí představovala největší nebezpečí: Případné úhybné manévry před nimi by komplikoval zakotvený motorák. Náš cíp pláže tvořil zkrátka kavernu, kde se podle předpokladu všechna voda vržená příbojem na pláž stáčela zpět na otevřené moře, ale před tím byla nebezpečně cezena přes zmíněná skaliska.
 |
 |
V půl jedenácté bylo vše naloženo. Zbyněk si nasedl dopředu na místo prvního navigátora. Potom Petr zatáhl otěž hlavní plachty a natočil loď šikmo k větru. Než ji vítr a příboj stačil vyhodit zpět na pláž, postrčil ji kupředu a naskočil. Chvíli nechal loď stoupat šikmo proti větru a od břehu. Teprve potom usedl na místo prvního kormidelníka. Vyplutí díky Petrově zručnosti a zkušenostem proběhlo bezchybně. Jen přetížené plavidlo zmítané příbojem se snažilo rozdrtit Zbyňkovi ubohé kosti, ještě než to veškeré dobrodružství začalo.
Byli na moři!
Mírně vystoupali proti větru od pobřeží a nasadili kurz na poloostrov Isolellu se stejnojmennou strážní věží.
Po nudné, asi 4h trvající plavbě na stoupačku, jsme ve 14h přistáli v závětří za Isolellou na malou svačinu.
Nudnou plavbu především v první hodině naplňovala Zbyňkova obava: Jak "TO" všechno vydrží pohromadě a jestli se "TO" opět samo nezabalí, tentokrát již ne do úhledného Petrova baťohu. Představa že skončí uvězněn někde uprostřed změti hliníkových trubek, všelijakých šňůrek a trochou hadrů byla děsivá. Jeho potápěčský nůž dlel někde hluboko v osobním zavazadle. Šance na záchranu byla mizivá. Zbyňďu překvapilo, že proudy vody pronikající do podpalubí, lemem špricky utěsněné jen suchým zipem nebyly zase tak velké. Vždy po 3 hodinách stačilo několik mocných tahů ruční pumpou a jeho zadek dlel opět v suchu. Důstojné místo navigátora na přídi bylo tak trochu pokořující, přesto velmi romantické, alespoň co se výhledů týká. Konstrukce skládačky přetížené proviantem hrdinně odolávala vlnám i větru. Ochota stoupat proti větru byla až překvapující. Po ověření na GPS to bylo poctivých 45 stupňů! Snad jen malé zastávky vždy při obratu byla známkou velké neochoty plavidla poslouchat kormidlo tak přetížené lodi. Alespoň byl vždy čas na všechny nenacvičené pohyby.
Po svačině se stal cílem ostrov Piana. Obepluli ho celý, prohlédli si pláže vhodné k případnému přistání a pokračovali k věži de la Castagna. U poloostrova Castagna, nastalo bezvětří. Tady pomohl motor. Rychlostí šest kilometrů za hodinu pokračovali k věži de Capu di Muru. U mysu di Muru potkali dva kajakáře na mořských kajacích. Ti se pokoušeli o komunikaci ve francouzštině. Petr jim češtinu, ruštinu a němčinu. Zahanbeně se pokusili o angličtinu, ale u Petra neuspěli.
Za mysem přistáli v zátoce před dvěma velkými balvany na břehu. Bylo už osm. Zbyněk nastartoval generátor a dobíjel baterii. Petr zjistil, že špatně zavřeným loďákem mu trochu nateklo do spacáku a oblečení. Na vyhřátých skalách vše rychle usušil. Z lodi vynosili většinu zavazadel a vytáhli ji na břeh. Našli i mořem odřený volejbalový míč. Dali mu jméno Wilson a přijali jej do posádky ( co kdyby ztroskotali ).
V zátoce nebyl signál. Doma o měli o námořníky, po prvním dni stráveném na moři, určitě strach. Povečeřeli brambory a stroganova a nervózní šli spát.
 |
 |
V sobotu vstali deset minut před sedmou. Posnídali, zabalili a vyrazili. Zprvu se jim stala orientačním bodem věž de Capu Neru. Dalším cílem byla věž de Capannella, pod kterou přistáli na svačinu. Tady si trochu zašnorchlovali. Petr si vyzkoušel nové ploutve. Na každém ostrově je potápění vždy o trochu pestřejší o živočišné druhy a rostliny, oproti pobřeží přilehlé pevniny. Pachatelem je zřejmě čistější mořská voda a asi i předsunutí kousku pevné země do širého moře. Její pobřežní šelf pak působí jako filtr všech forem života a láká je k pobytu ve své blízkosti. Korsika je toho krásným příkladem. Po zanoření pod hladinu, byť jen na výšku šnorchlu se suchozemcům otevře nový svět. Četné mělčinky a podmořské útesy jsou dějištěm reje všeho toho tvorstva, které se nějak musí ohánět, aby mělo své pevné místo a nezaniklo příliš brzy v potravním řetězci. Nemá smyslu popisovat všechny formy života, které jsou tu k vidění. Na své si přišel Petr, jako úplný začátečník, ale i Zbyněk, jako průzkumník větších hloubek. Čistota moře zde na západě ostrova je dána již zmíněnou geologií a i přes přítomnost písčitých pláží je viditelnost do hloubky 20m celkem běžná. Jen Zbyňkův oblíbený hon na chobotnice se tu trochu minul účinkem, neb skalnaté a rozeklané dno nedalo vyniknout osvojenému způsobu boje. Také ostatní hlavonožce by pohledal. A tak zůstala Korsika i po nájezdu našich námořníků ušetřena ohlodaných rybích kostí. I chapadla chobotnic čekají na okusování do příští sezóny. Užitečným pomocníkem se však ukázal trimaran i při šnorchlování, ale o tom až u Tizzana.
 |
 |
Po šnorchlování nabrali kurz na věž di Campomoro. Minuli ji a mířili dále na jih podle pobřeží. Jeho ošlehané skály měly neuvěřitelné tvary. Náhle Petr ve vodě zahlédl plavat velkou bílou růži. Podařilo se mu ji vylovit. Pojal nápad, hodit ji z lodi nějaké slunící se korsičance a zmizet v dáli. Když připluli k Punta di Scalonu, slunilo se jich tam na skalce čnící z vody hned několik. Když se Petr chystal k přibližovacímu manévru, zjistil, že se růže zamotala do lanoví a to jí utrhlo květ. Tak jen zamávali, provedli obrat a pluli dál na jih.
 |
 |
Na první příhodné pláži protáhli kosti a posvačili. Rozhodli se, že na noc přistanou v úzké chráněné zátoce Cala ď Agulia. Tam však bylo namačkáno jachet, kolik se tam jen vešlo a byla velmi špinavá zkalená voda. Raději zátoku opustili a pluli hledat místo pro nocleh jinde.
 |
 |
Příhodnou krytou pláž našli v zátoce Cala ď Arana. Kotvilo tam také několik jachet. Se soumrakem jich přibývalo. V zátoce opět nebyl signál.
© 2009, ABAMI |