 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Korsika 2011
V pondělí ráno foukal silný vítr. Zrefovali tedy plachty a vypluli na prohlídku města. Míjeli vápencové útesy, obepluli ostrov Frazzio kolem dokola, minuli záliv s přístavem a obepluli město ze strany od moře. Západní vítr se stočil na jihozápadní a zesílil. Vlnám počaly vyrůstat bílé čepice.
 |
 |
Plavba pod bílými skalami Bonifacia byla úchvatná, ale vzhledem k čilému námořnímu provozu raději nastoupali proti větru ke vjezdu do zálivu a městského přístavu. Zbyněk Petrovi prozradil, že jsem právě ušetřil třicet pět euro za vyhlídkovou jízdu kolem města. Do zálivu vpluli na zadní vítr s plachtami na motýla. Pečlivě se vyhýbali možnostem srážky, protože v zálivu panoval čilý dopravní ruch a připlouvalo velké množství jachet. Prozkoumali první boční zátoku po levé straně naproti městu. Byla poměrně mělká s hezkou pláží a u skály měl někdo pod ručníkem složené věci. Zátoka byla zcela liduprázdná. Vypluli opět do ruchu zálivu a zajeli do druhého hlubšího zálivu, tentokrát raději na motor. Tam byla improvizovaná marina s velkým množstvím jachet uvázaných na bójích jedna vedle druhé. Nebyla tam ale žádná mola, ani cesta. Zato však pikolík s kasírkou a hlahol z mnoha palub. Na konci zátoky byl proveden odvážný manévr obratu na motor (bez možnosti zpátečky). Odejít na prohlídku města se dalo pouze po vodě na člunu. Vydali se tedy dále do zálivu. Tam už začínal městský přístav.
Za stálého ohlížení přes rameno a s vědomím malé převahy výkonu 28lb na plováku byl kurz malé lodi spíš výsměchem jachtám, které se tu i míjely i v jednom kurzu příliš velkou rychlostí. 28ka neměla zpátečku a tak proklouzli přímo do centra jako německý U-bot. Vyvázání u mola proběhlo kupodivu bez problémů a mohlo vypadat i profesionálně. Našli si volné místo přímo u přístavní zdi na pěší zóně. Loď se okamžitě stala nejfotografovanějším plavidlem v přístavu.
 |
 |
 |
 |
 |
Ono slovo „loď“ je skutečně velmi nadsazené. Návštěvníkům města a především hostům 2m vzdálené předzahrádky restaurace se spíš naskytl pohled na "něco" co vypadalo jako kdyby někdo narychlo zboural zelený stan, ten převázal motouzem a doprostřed toho všeho zapíchl 4m hliníkovou trubku. S údivem však sledovali pohyb dvou groteskně oblečených postaviček, které měli snahu tuto věc uklidit a opustit. Navíc mokře a spoře oblečeni. Petr i bez bot, neb se mu odhlásily již v počátku plavby. Nejdříve vyrazil jako první na obhlídku Petr a Zbyněk hlídal "to", aby jim jejich majetek neuklidili popeláři. Sklízený údiv všech kolemjdoucích se velmi rychle omezil na krajanský spolek několika Čechů a dokonce známých!
 |
 |
 |
 |
Vyrazili společně na prohlídku města. Potom následoval lehčí oběd za těžší peníze v restauraci hned u lodi. Když se pikolík z předzahrádky dovtípil, že hosté jsou "námořníky z trosky", slevil na polovinu a s omluvou, že majitel nedovolil natankovat jejich "obrovský" 5l kanystr. Po té vyžebrali pitnou vodu do kanystru v jiném baru, kde byli trochu ochotnější a vyrazili zpět na moře. Spustili motor, který loď jen neznatelně posouval proti silnému větru. Za pomoci pádel úspěšně opustili záliv. Když vystoupali do bezpečné vzdálenosti před maják, začal Petr vytáhovat plachty vzhůru. Zbyněk vypnul motor. Petr vytáhl nejprve hlavní plachtu a potom zkusil kosatku. Věděl už z minulé plavby, že kladka kosatky na vrcholu stěžně je špatná a že se zasekává, ale nějak si nenašel čas ji vyměnit. Tak se stalo, co se stát muselo. Kosatka se zasekla v polovině cesty vzhůru. Nešla tam, ani zpět. Částečně vytažená kosatka flatrovala. Byť loď mírně stoupala a do vyhlídnuté zátoky by pravděpodobně dopluli, rozhodl se Petr vrátit po větru do zálivu, protože kosatka by cestu nejspíš nevydržela. Přistáli na pláži v první boční zátoce. Za dobu jejich nepřítomnosti tam přibyl nafukovací kajak, dva nafukovací motorové čluny a tři mladí Francouzi s jednou Francouzkou. Petr se pustil do výměny kladky a Zbyněk do průzkumu okolí. Později přivezl malý nafukovací motorák dvě rodiny s dětmi a yorkshirského teriéra. Petr zjistil, že mu natekla voda do vaku s foťákem, mobily a doklady. Postupně přestal fungovat foťák a mobil. Opatrně vše rozložil na špricdeku a sušil. Zbyněk se vrátil z obhlídky a konstatoval, že odsud žádná cesta do města po souši nevede. Protože vítr postupně sílil, rozhodli se, že už se o odjezd pokoušet nebudou a zůstanou na místě. Na průzkum se vydal Petr s přesvědčením, že cestu určitě najde. Vydal se údolím od pláže po chodníčcích zvěře a prodíral se trnitými liánami. Vyškrábal se z údolí na hřeben podle loveckých značek, odpadků a hromádek prázdných brokových patron. Lovecké chodníčky se neustále ztrácely a on se prodíral nazdařbůh trním. Střídavě se překuloval přes trnitá křoviska, nebo se plazil pod nimi. Každá objevená pěšinka s několika stovkami prázdných patron se po několika metrech ztratila v neprostupném trní, což ho přivádělo k zoufalství. Slunce se už dotýkalo obzoru a Petr dostal strach, že v trní úplně uvízne, nebo že už nenajde cestu do údolí vedoucímu k pláži. Potkal v trní zarostlé zbytky domu a posléze v údolí kamenný bunkr. Rychle se stmívalo a v jednu chvíli ztratil jistotu, že postupuje správným směrem. Představa noci strávené v trní bez spacáku nebyla příjemná. Neustále zrychloval svůj pohyb a nedbal na množství trnů, které trhaly jeho kůži. Nakonec se téměř za tmy na pláž dostal bez přesvědčení, ale s úlevou, že ho někde v trní neokusují lišky a divoká prasata. Všichni už odpluli. Zbyněk zůstal.
 |
 |
Domluvili se, že když nastane obvyklé ranní bezvětří, přeplují do předchozí zátoky. Poryvy větru v závětrné zátoce ovšem celou noc zesilovaly.
© 2009, ABAMI |