 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Korsika 2011
V úterý ráno stačilo se na sebe podívat a plán dne byl jasný. Nevstávalo se. Času bylo dost. Petr vytvořil z hecu v písku pláže veliký nápis „HELP“ podle vzoru trosečníka Toma Hankse a nechal se u něj se svou lodí vyfotografovat. Potom ho zase rychle smazal. Byl totiž krásně vidět z protější městské pevnosti, kde začaly chodit davy turistů a o záchrannou akci naši trosečníci rozhodně nestáli.
Z pláže měli krásný přehled o provozu v ústí zálivu. Neprojela žádná loď, aby o ní nevěděli. Provoz byl s výjimkou trajektu a vyhlídkových lodí jednosměrný. Všechny oplachtěné jachty prchaly z otevřeného moře do přístavu.
Seznámili se s francouzským kajakářem Francoou, který se rozhodl na svém nafukovacím kajaku obeplout Korsiku. Vyrazil před několika dny z Bonifacia, ale protože zde našel kamarády, se kterými se dobře pije, dál se nedostal. Vzájemně se pozvali na jídlo, a on odvezl do přístavu odpadky a přivezl vodu. Prozkoumali opevnění u vjezdu do zálivu pocházející pravděpodobně z druhé světové války. Proti českému pohraničnímu opevnění velmi fušerská práce. Tenký beton, křehký jako perníček.
Také již od místních věděli, jak se dostat na pěšinku, která vedla k cestě vedoucí pravděpodobně z města k majáku u vjezdu do zálivu. Když si prohlíželi maják, spatřili jsme v dálce proplout Maltézský sokol . Je to největší soukromě vlastněná plachetnice (superjachta) na světě. Měří na délku 88 metrů, vybavena je s maximálním luxusem a za bezvětří ji pohánějí dva motory Deutz TBD 620 s výkonem 1324 kW (1800 hp). Na vodu byla spuštěna před dvěma roky a je právě na prodej, takže pokud máte zbytečných 115 000 000 eur, může být vaše.
 |
 |
 |
 |
Potom uviděli blížit se plachetnici plující na zadní vítr pouze s kosatkou. Plula pod zde nepříliš běžnou německou vlajkou. Během několika minut vplula na rozdíl od Maltézkého sokola do zálivu. Když Petr se Zbyňkem došli zpět do zátoky, ona německá loď se tudy právě vracela, protože do přístavu se již nevešla. Jelikož zátoka byla pro loď příliš mělká, snažila se ji posádka zakotvit a vyvázat v jejím ústí. Minimálně hodinu se jí to nedařilo. Odpluli tedy zpět do přístavu. Za další hodinu se zas vraceli a tentokrát už úspěšně zakotvili. Trochu tam s nimi házely vlny a vítr, které se hnaly ve směru zálivu.
Než usnuli, tak se ještě dohadovali, zda bude ráno německá dvanáctimetrovka parkovat na pláži vedle jejich lodi.
Ve středu ráno byla německá loď na svém místě a naši námořníci se vyběhli podívat k ústí zálivu na moře. Vlny byly velké asi do dvou metrů, ale vítr byl mírný. Vypluli s vytaženou hlavní plachtou na motor. Když byli téměř venku ze zálivu, všiml si Petr, že nemá připoutaný loďák. Nezbylo, než se vrátit na pláž a loďák připoutat. Vypluli podruhé a domotorovali proti větru kus za maják. Vypnuli motor a vytáhli kosatku. Křižovali proti západnímu větru a obrovským vlnám, přes které chvílemi neviděli. Na oběd zastavili na kryté pláži plné lidí na Punta di Ventilegne.
Po jídle křižovali dál proti trvajícímu západnímu větru. Místo příhodné na spaní se objevilo na malé pláži v Golfe de Roccapina s výhružně čnějícím útesem. Tady měli být už v Neděli. Petr si za pomoci větších kamenů udělal z hrubého písku na spaní pohodlnou terásku pod nízkým dubem. Po večeři klábosili dlouho do noci.
© 2009, ABAMI |